eng
Bretaň - Dáma dvou tváří , 2012

Bretaň - Dáma dvou tváří , 2012

Po stopách Jana Zrzavého

Galerie La Femme se vydala na tradiční sympozium se „svými“ umělci, tentokrát strávili dva týdny v malebném městečku Erquy ve francouzské Bretani na panství Manoir de Langourian, na který je pozvala Marta Davouze. Díla, která během sympozia vznikla, a také ta, která byla Bretaní inspirována, bylo možné vidět v Galerii La Femme v Bílkově ulici v Praze od druhé poloviny ledna 2013. Tohoto sympozia se zúčastnili tito umělci: prof. Boris Jirků, Miroslav Jiránek, Miroslav Malina, Zdeněk Tománek, Petra Šnokhausová, Tomáš Hřivnáč, Bohumil Eliáš jr. a Mona Lipi. Zde vám předkládáme postřehy z pobytu jednoho z účastněných umělců, Miroslava Jiránka:

U Marty se zednickým kolečkem

Naše hostitelka paní Marta Davouze se nevěřícně dívala na Borise, který s evidentní radostí maloval už několikátý obraz na zahradě jejího nádherného sídla Langourian. Boris měl své malířské náčiní naskládané v zapůjčeném zednickém kolečku, cestoval s ním z místa na místo a vybíral si zajímavé výhledy. Na lavičce poblíž bylo opřeno několik hotových obrazů, a to byl důvod pobaveného úžasu v očích majitelky zobrazených scenérií. Byl totiž první den našeho pobytu v Bretani, kam tolik umělců jezdí s oblibou hledat inspiraci. To očekávala i paní Marta se svým mužem Joëlem, že k nim přijedeme spíše nasávat atmosféru, víno a calvados. A jen při troše štěstí snad i něco vytvoříme. A teď tu vidí nejen nakažlivě pilného Borise; opodál mají na trávě už rozložená plátna Mirek a Zdeněk, v průjezdu se zabydleli Bohouš s Monikou a u vířivky si zařídil ateliér Tomáš. Petra si nahoře v orientálním pokoji rozkládá pracovní náčiní na podlaze, mně k práci postačí malý stolek u postele. Já asi jediný zapadám do představy malíře hledajícího inspiraci, který jen tak zevluje a bloumá krajinou. Ne že bych byl tak líný, ale můj způsob malování je zdlouhavý, takže tady udělám radši nějaké drobné kresby, použitelné snad jako skici k budoucím obrazům. Stejně jako naši hostitelé sleduji s potěšením své kolegyně a kolegy, kteří, jak se zdá, s lehkostí a radostí tvoří svá dílka. Přitom ovšem stihnou i všechno, co asi obvykle Středoevropané při návštěvě severní Bretaně dělají. Procházejí se mezi bizarními balvany na Pobřeží růžové žuly, sahají na menhir, kterému nasadil místní farář v 19. století na vrchol křížek, obdivují ulice okolních měst a kamenné bretaňské domy, jedou s Joëlem na moře chytat ryby, lezou na maják, brouzdají se vřesovištěm, v místních hospodách si pochutnávají na pohankových plackách a různých mořských specialitách, popíjejí cidre a samozřejmě i víno a calvados, hrají pétanque a někteří jsou dokonce schopni i něco uvařit. A nemohou se nabažit pohledu na moře, které stále odchází a přichází…

Takovou šedou mám rád

Malířské výpravy pořádané Galerií La Femme bývají vždy takto činorodé, ať už se jedná o pobyt „jen“ někde v Evropě nebo třeba za oceánem. Dokonce i na Galapágy se někteří podívali! Bretaň ale té naší malé skupince ukázala neobyčejně přívětivou tvář. Bydleli jsme v původně hospodářských staveních usedlosti Langourian, které byly mnohaletou péčí majitelů přebudovány z romantických zřícenin na příjemný penzion, rovněž romantický, ale vybavený nevtíravě luxusně. Na to jsme si okamžitě zvykli! Náš pobyt začal uvítacím večírkem u krbu, který pro nás hostitelé připravili, s bretaňskými lahůdkami a skvělým vínem, a potom už bylo stále jenom hezky. Doslova. Pro Bretaň nepříliš typické klidné a slunečné počasí vydrželo skoro celou dobu našeho pobytu. Až v posledních dnech se roztrhané cáry mraků hnaly od moře nad pevninu a vypadalo to jako Bretaň z mých představ, složená ze všech možných odstínů pestrobarevné šedi. Takovou šedou mám rád.

Šansony na schodech

Zámeček Langourian se svojí velikou zahradou leží na okraji pobřežního městečka Erquy. Krátce po našem příjezdu byla v malé galerii v centru Erquy vernisáž výstavy přivezených obrazů a plastik účastníků zájezdu, ve stejné galerii byla na závěr našeho pobytu vernisáž prací vytvořených na místě. Při první vernisáži jsme seděli na schodech před galerií, popíjeli víno a poslouchali písničky, které nám zpívali pouliční zpěváci s velikým flašinetem. Při druhé vernisáži nám zazpíval místní šansony obyvatel z vedlejšího domu. Taky seděl na schodech před vchodem, se svojí mladou ženou a synkem. Nějak jsme při tom zapomínali, že jsme vlastně v cizině, tak je to tam v té Bretani příjemné.

Vlny u Erquy

Pro mne, asi proto, že jsem tam byl poprvé a že jsem milovník veškeré avifauny, si Bretaň připravila na závěr ještě jeden dáreček. Na pláži v Erquy, kam jsme se před odjezdem přišli rozloučit s neklidným mořem, pobývalo velké hejno jespáků písečných. Pár metrů od nás svým zábavným způsobem běželi za každou odcházející vlnou, sezobali, co přinesla a honem se vraceli, aby je další vlna nespláchla. Vive la Bretagne!

Výstava Bretaň – Dáma dvou tváří: Galerie La Femme, Bílkova 2, Praha 1, leden 2013.

Autor textu: Miroslav Jiránek


Bretaň - dáma dvou dvou tváří: ukázka vytvořených děl

Boris Jirků - ukázka vytvořených děl

Bohumil Eliáš jr. - ukázka vytvořených děl

Mona Lipi

Petra Šnokhausová

Miroslav Jiránek

Zdeněk Tománek

Miroslav Malina

Tomáš Hřivnáč


Profily umělců