Snídaně v trávě, 2003

Druhým domácím úkolem byla parafráze na slavný obraz Eduarda Maneta - Snídaně v trávě. Výstavu, které se opět zúčastnilo na šedesát malířů, zahájil 13. 10. 2003 prof. Josef Koutecký a Lenka Valachová.

Z úvodní řeči prof. Josefa Kouteckého:

„S jídlem roste chuť.“ Ani jsme se nenadáli a stojíme před druhou výstavou Domácích úkolů. Páně Lipinově nátlaku podlehlo čtyřiadvacet umělců a podlehl jsem i já. Tentokrát si místo fotografie jedné půvabné ženy formátu 22x14 cm (rozměry fotografie, ne ženy) na papíru, vybral obraz rozměrů 214x217 cm malovaný na plátně s několika osobami. Autora fotografie  bratra Jana nezaměnil za nikoho menšího než kým byl Edouard Manet. Černé a šedé odstíny fotografie vystřídal směsicí pestrých barev předlohy a hlavně – místo stínového profilu obličeje, ramena a ňadra mladé ženy zahaleného v půvabném oparu padající noci, zadal umělcům namalovat dívku celou, dokonce celou nahatou, ve slunečním světle a v přítomnosti dvou oblečených pánů. Zbývající, opodál vymalovaná slečna je v celém kontextu zanedbatelná. Sodoma, Gomora. Kam to půjde dál?

            Samozřejmě se páni umělci na Manetovu Snídani v trávě prostomyslně (?) nachytali. Nepostřehli, že panu Lipinovi se nejedná ani o snídani, ani o trávu, ale o tu nahatou, pěknou ženskou. Jako vždycky jich chtěl mít víc. Obrazotvornost pánů malířů zase pracovala na plné obrátky, zdi galerie jsou jejich výtvorů plné.

            Ve vernisážní řeči jsem osvětlil charakter malíře, genezi obrazů, malířův záměr, jeho umění, pařížské zvyklosti té doby vztahující se k tématu obrazu a také pobouřenou reakci tehdejšího pařížského uměleckého světa. To všechno je minulostí. Ale poukázal jsem na několik přetrvávajících problémů, které ne Manetovu, ale snídani v trávě jako takovou, významně zpochybňují. Především jsem upozornil na pošetilost snídat v zarosené trávě. Nahaté zebe a oblečeným mokří oděv. Prochlazení hrozí zánětem několika orgánů, nejvíce močového měchýře, ledvinné pánvičky a vaječníku. Rozsáhlá plocha kůže přímo vybízí klíšťata, aby využila nabídky a při své vlastní snídani ohrozila snídající vznikem zánětu mozku nebo mozkových plen.

            Ale přesto. Je povznášející, že se výstava uskutečnila, je inspirující. Je pozoruhodné, že zatímco v pařížském Musée National du Louvre mají jedinou Snídani v trávě, kdežto Vy jich tu můžete, dámy a pánové, shlédnout dvacet čtyři. A konečně si můžete ověřit Demokritův názor, že „velké požitky vznikají z pozorování krásných těl.“ Souhlasím.

                                                                                  Profesor MUDr. Josef Koutecký, DrSc.