eng
Výtvarné symposium na Sicílii, 2014

Výtvarné symposium na Sicílii, 2014

červen/červenec 2014, Grotte, Sicílie

Zúčastnění umělci: Boris Jirků, Miroslav Jiránek, Michaela Žemličková, Zdeněk Tománek, Alena Beldová, Jiří Belda, Miroslav Pošvic

 

 

Miroslav Jiránek: Ze sicilského sympozia
Policejní vůz s modře blikajícím majáčkem pomalu jel kolem nás úzkou ulicí vzhůru k orvietské katedrále. V autě, které jelo za ním, seděl na zadním sedadle Kevin Costner a pozoroval útulné hospůdky, které měl na dosah ruky. Normálně tudy moc aut nejezdí. Chtěli jsme si s Borisem prohlédnout tu téměř pohádkovou katedrálu zblízka, ale zrovna ten večer se před ní pořádal koncert moderovaný Kevinem Costnerem. Okolí katedrály bylo uzavřené a vstupné na koncert se nám platit nechtělo. Stavili jsme se v Orvietu cestou z jižní Sicílie, kde jsme 10 dní pobývali v městečku Grotte nedaleko Agrigenta. Ve staré části Grotte na prudkém svahu, ve změti úzkých uliček a pomalu a zřejmě neodvratně opouštěných domů, našly před časem zalíbení Marie Třešňáková a Michaela Gübelová, které se dvou takových stavení ujaly a jezdí tam užívat si autentický evropský jih, kde návštěvy významných osob showbyznysu příliš nehrozí. To ale neznamená, že Grotte je nějaké ospalé a zapomenuté hnízdo, na místním hlavním náměstí a na korzu je živo každý večer. Obyvatelé Grotte se jen ze starého městečka stěhují do rovinatějších částí, kde si budují nové pohodlné domy, a staré domky rádi přenechají romantikům ze severu.
Naše skupinka šesti výtvarníků měla to štěstí, že nás obě dámy pozvaly do svých sicilských sídel. Doprovod nám dělal galerista Mirek Lipina a jeho žena Olga. Byl to další z řady malířských výletů do zahraničí, pořádaných Galerií La Femme. Marie a Michaela nám poskytly nejen ubytování, ale věnovaly nám spoustu svého času při objevování sicilských krás krajinářských, architektonických i gastronomických. Marie nám dělala průvodkyni a jezdila s námi na místa, která bychom sami jen těžko objevovali. Tak jsme se podívali například do jejího oblíbeného městečka Caltabellotta, vybudovaného na úpatí mohutných skal vysoko v horách, s nádherným normanským chrámem, navštívili jsme města Naro, Palma di Montechiaro a Sutera. Lezli jsme po bílých skalách na pobřeží zvaném Turecké schody, plavali jsme v moři a posedávali v plážovém baru v San Leone, kterému naše hostitelky říkají U dědka.
Scirocco
Seděli jsme v pizzerii v Palermu kousek od přístavu. Hosté většinou sledovali obrazovku, probíhal zrovna druhý poločas fotbalového utkání mezi Itálií a Uruguayí v Brazílii. Mirek Lipina, který tam byl společně s Borisem a se mnou, byl natěšený, že jednou zažije pořádné italské oslavy po vítězném utkání, ale nedočkal se. Měl jsem dojem, že z toho byl zdrcený více než místní fanoušci, kteří přijali prohru se stoickým klidem, někteří byli i nadále veselí, rozhodně si nenechali zkazit náladu. Možná proto, že prohráli Italové, a oni jsou přece tentokrát obyvatelé Sicílie.
Když jsme opouštěli pizzerii, netušili jsme ještě, že ve Francii je stávka leteckého personálu a kvůli tomu přiletí letadlo z Říma o tři a půl hodiny později. Na palubě toho letadla bude Míra Pošvic a Zdeněk Tománek, pro které jsme do Palerma přijeli. Stávka ve Francii nám dopřála prožít v Palermu neobyčejný večer. Zvedl se horký vítr scirocco a proháněl ulicemi pestrobarevné papíry a plastové tašky, zvláštně chrastily suché listy na vysokých palmách u katedrály. Na okolních kopcích jsme napočítali šest velkých požárů suché vegetace, které se snažilo alespoň někde krotit hasičské letadlo, nabírající vodu z moře. Prošli jsme uličkami – hospodami, všude bylo plno a většinou mladí hosté si evidentně vychutnávali prostředí mírně dekadentního rozkladu a chaosu. Honosné barokní paláce, památka na zlaté časy Palerma, stárnou nebývale přitažlivým způsobem. V Palermu je to asi nejpůsobivější, ale zřejmě téměř celá Sicílie je rájem pro milovníky oprýskaných zdí a rozpadajících se budov.
Vzpomněl jsem si na nadšení návštěvníků Prahy před lety…
Sicilské dobroty
Nad terasou v horním patře velkého grottského domu se prohánělo hejno rorýsů, pomalu se stmívalo. Všichni jsme seděli u dlouhého stolu, na kterém se postupně objevovaly místní domácí speciality, od malinkých křupavých rohlíčků s česnekovou chutí až po závěrečné klobásky, kterým nešlo odolat… Celý ten gastronomický koncert pro nás přichystali Lucie s Paolem a jejich přátelé, kteří navíc přidali i pár sicilských písní s doprovodem kytary.
Lucie je další Češka žijící v Grotte, ráda by tam podobným způsobem zprostředkovávala radosti české kuchyně místním labužníkům.
Antika
Když jsme se dotýkali kamenů, které opracovali Řekové v pátém století před Kristem, měl jsem pocit, že to vlastně ani není tak dávno. Jsme natolik poznamenáni antikou, že nám připadá srozumitelná, zvlášť když na některých sloupech zůstaly ještě kusy perfektní omítky.
Valle dei Templi, slavné Údolí chrámů poblíž Agrigenta, jsme procházeli jedno odpoledne a byli jsme tam až do večera, kdy už většina turistů odešla. Po hřebenu skal, směrem ke chrámu Concordia, jednomu z nejzachovalejších antických chrámů, důstojně kráčel velký bílý pes. Byl na večerní obhlídce svého území, on je tam doma.
Vymalované Viano
Jeli jsme na jeden z výletů v Borisově velkém mercedesu. Seděl jsem zády ke směru jízdy a naskytla se mi tedy možnost sledovat výjev, který se asi dal očekávat. Menší sicilské silnice oplývají mnoha nástrahami, tentokrát to bylo něco na způsob skokanského můstku. Ze zadní části vozu se ke stropu zvedly plechovky plné pestrých barev, které tam Boris měl připravené k práci. Jako ve zpomaleném filmu jsem viděl, kterak barevný obsah opouští plechovky a vytváří cákance na interiéru vozu, který na Sicílii prožil zřejmě nejdramatičtější okamžiky svého asi devítiletého života. Už předtím se nevešel do jedné uličky v Grotte a musel potupně vycouvat s odřenými klikami. Jeden ze sololitů připravených k malbě dostal taky zásah, to byl asi Borisův nejrychleji namalovaný obraz.
Výstava
Před kostelem na náměstí se ozvala rána, vzhůru se vznesla spousta růžových balonků a vzduchem poletovala papírová srdíčka. Piazza Marconi byla zaplněná svatebčany, na důstojný průběh svatby dohlíželi dva místní strážníci. Naproti kostelu, v baru Centrale, zvaného „U Fofa“ podle majitele Alfonse, jsme rozvěšovali své výtvory. Kromě poznávání Sicílie jsme totiž i trochu pracovali a naše hostitelky nám v baru domluvily výstavu. Večer na vernisáž přišel starosta s půvabnou náměstkyní pro kulturu, nyní na mateřské, a jejím zástupcem. Všichni pronesli řeč, i místní spisovatel něco pěkného řekl, a za českou stranu se o úvod postarala rovněž půvabná a italštiny znalá dcera Michaely Terezka. Vítr si pohrával s kresbami, přichycenými kolíčky na prádlo ke šňůře, a my jsme si užívali krásný sicilský večer ve společnosti místních štamgastů a vyznavačů kultury.
Kolem nás byla intenzivně obhospodařovaná krajina, pole, sady a vinice jsou všude, kde to je možné. Cítili jsme, že i dojmy z pobytu jsou neobyčejně intenzivní, na řecké chrámy, vůni olivového oleje, dýmající Etnu, zestárlé honosné baroko a horký čtyřicetistupňový vítr se dá jen těžko zapomenout. Až uslyším hvízdat rorýse nad pražskými domy, vybaví se mi jejich hejna, prohánějící se nad Grotte… Díky, milé dámy!

 

 

O sicilském sympoziu napsala také Marie Třešňáková: www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/279617-schon-sicilie-sicilska-inspirace/


Sicílie 2014

Vernisáž pražské výstavy Sicílie

Obrazy ze sympozia


Profily umělců