eng
Olbram Zoubek

Olbram Zoubek

(1926 - 2017)

Olbram Zoubek byl český sochař, který se významně zasloužil o rozvoj architektonické plastiky.
Obecnou školu navštěvoval v letech 1932–1937 na Žižkově v Palackého ulici (nyní Vlkova), reálku pak v letech 1937–1945 na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty docházel na nepovinné modelování k profesoru Miroslavu Kuželovi. V letech 1944–1945 byl totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné. Ve dnech 5. až 11. května 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání. V letech 1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu v posádkách měst Košice, Rožňava, Šafárikovo a Frýdek-Místek.

Hlásil se na AVU v Praze, ale nebyl přijat, absolvoval tedy kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. V letech 1945–1952 studoval UMPRUM u profesora Josefa Wagnera. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské praxi; teoretický základ mu poskytlo právě studium u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V tomtéž roce uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou. Roku 1954 se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal rovněž sochařem. V roce 1980 manželka zemřela a v následujícím roce se oženil podruhé s Marií Edlmanovou. V roce 1982 se jim narodila dcera Eva.

Stal se členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa a Nové skupiny, je též členem Umělecké besedy.

Zoubkův osobitý styl je charakteristický zredukovaným vytvarováním plastik, výraznou vertikalitou, rozrušeným povrchem a autorovu spřízněností a reakcí na antické dědictví.

Zoubek je autorem posmrtné masky Jana Palacha a Pomníku obětem komunismu na Petříně.

V roce 1996 byl oceněn státním vyznamenáním Medailí Za zásluhy I. stupně.